Díky, babi!

by - října 07, 2018


Narozeniny. Přijde mi to jako včera, co jsem oslavila ty minulé a už budu zase o rok starší. Běžně to stejně moc neprožívám, ke svým pár letům si akorát připočtu další rok navíc, no. Zatím to ani není taková změna - ten věk, jen nové číslo na konci té dvacítky, která vlastně nikdy neskončí, a nebo počkat... právě že vlastně jo, skončí!

Co si pod tím číslem všechno představit, říkám si, nějaké shrnutí prožitých let, měsíců, týdnů, dnů, okamžiků, zážitků, radostí, bolestí, vděčnosti, lásky, pocitů, doprovázené kouskem dortu, dobrým jídlem s rodinou, přáteli. 

Vlastně podstatou toho, proč to všechno píšu nejsou moje narozeniny, ale narozeniny mojí babičky. Minulý týden babička měla 90 let. Dneska jsme jí u našich nachystali oslavu, kterou jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli zvládne absolvovat, protože právě to její číslo už doopravdy něco znamená. 

Znamená to, že už není vůbec plná sil, tak jak si ji pamatuju. Znamená to, že už je hodně unavená, slabá, přes den i spí, a má opravdu velmi špatnou krátkodobou paměť - občas to chce velkou dávku trpělivosti, odpovídat během pěti minut po čtvrté na otázku, jestli si dáte kávu, nebo kde pracujete. Už mě nenapomíná, že mám chodit tepleji oblečená, ani  že mi ty vlasy lezou do obličeje, ať si je stáhnu.  Vlastně má v očích odevzdanost, smířenost a neuvěřitelnou vděčnost. Takovou vděčnost, jakou by si přál mít podle mě každý. 

Babička přišla. Byli jsme tam všichni, celá naše blízká rodina, 16 lidí (vážně je nás už tolik? :)) a ona tam byla s námi. Až na pár okamžiků, kdy se opakovala, to byly chvíle, kdy jsem si říkala, že je všechno jak má být. Všichni spolu a ona se smála, rozesmívala nás a my byli rádi, že je s námi, a že to zvládla a přišla na svou oslavu. Pak nás jen v tichosti pozorovala, ale viděla jsem, že je šťastná a spokojená. Opravdu spokojená.

Narozeniny. Těch 90 let má takový rozměr. V kontextu doby a životních etap. První republika, 2. světová válka, nástup komunismu, normalizace, Sametová revoluce, tahle dnešní zrychlená doba, tím vším si babička prošla jako malá holka, jako dospívající dívka, jako milující manželka a matka, babička a teď i několika násobná prababička. 

Díky, babi, že tu jsi s námi, a že nám ukazuješ, jak smířený může být člověk se sebou, stářím i s Bohem. Ukazuješ, že přes tu všechnu zapomnětlivost, je tu tvoje láska k celé rodině i k manželovi, který ti i po těch 27 letech, co tu není, chybí. A věř mi, i my Tě máme rádi.

Všechno nejlepší!

Tvá Kami

Mohlo by se líbit

4 reakcí

  1. 😩😍 To je tak krásný a zároveň dojemný. Na jednu stranu vám trochu závidím, že ještě prarodiče máte, na druhou vám to moc moc přeju, prarodiče jsou opravdu někdo, koho nic nenahradí a od nichž se má člověk opravdu hodně co učit ❤.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu!❤ Máme už z babiček a dědečků jen tuhle babičku... Aspoň jsem další přivdala u Šimona :)

      Smazat

Oblíbené příspěvky

Pravidelní čtenáři