Vánoční nálada a zamyšlení

by - prosince 02, 2018


Tohle období mám moc ráda. Obecně mám spíš raději léto, ale čas před Vánoci si vždycky opravdu užívám. Nejen že můžu pálit své oblíbené svíčky (jsem tak trochu pyroman), ale ta atmosféra celkově má kouzlo. Včera jsme byli poprvé na vánočních trzích na Náměstí Míru, dali si trdlo, potom doma udělali svařák a já si to tu doma už pomalu nazdobila. Tenhle krásný věnec není moje práce, ale kamarádky Marty, která je tak moc šikovná!


Stromek

Máme čtvrté společné Vánoce se Šimonem jako manželé. Tolik to utíká. Každý rok jsme měli smrček z lesa Šimonova taťky, malý smrček náleťák, co někde rostl navíc. Měli jsme ho ve starém bytě na balkoně, těsně před Štědrým dnem jsme ho nazdobili a bylo to. Jenže protože jezdíme za rodinou na Vysočinu a pak se přesouváme na chalupu do Orlických hor, kde jsme až do Nového roku, dopadlo to každý rok tak, že jsme se vrátili a ze stromku zbyly holé větvě. Všechno uschlé jehličí leželo na zemi, rychle jsem ho zametala, ale i tak bylo všude. Občas jsem některé jehličky nacházela zabodnuté všude možně ještě v dubnu i tam, kde bych je ani nečekala.

Co s tím, říkala jsem si letos a už jsem byla přesvědčená, že vytáhnu svůj starý dobrý malý umělý stromek, co jsem měla jako náctiletá ve svém pokoji u našich.  Nakonec jsem nám však pořídila tenhle bílý smrček v květináči a mám z něj velkou radost. Ozdobila jsem ho do bíla půl napůl ručně vyrobenými ozdobami z bílého moduritu a kupovanými dřevěnými a plechovými ozdobami. A ozdobila jsem si ho už teďka, ať si ho pořádně užijeme. A navíc ho pak dám někam, kde bude moct dělat okrasu dál, takže mám i dobrý pocit, že ho hnedka nevyhodíme k popelnicím jako jeho předchůdce.

Svícen

Advent jsem hodně vnímala už jako malá právě díky svíčkám. Hlavně jsem se těšila, až už se zapálí ta čtvrtá svíčka, protože to znamenalo, že už tu budou brzy ty Vánoce a hlavně ta překvapení, jestli jsem byla tak hodná, abych dostala něco, co jsem si přála pod stromečkem. A teď se to otočilo, naopak si přeji, aby to tak neutíkalo, abychom si tuhle předvánoční náladu trochu vychutnali a nezapalovali hned tu čtvrtou svíčku. Ale bude to zase rychlé, já vím.

Letos jsem chtěla hodně jednoduchý svícen, tak nějak se to hodí ke stylu, v jakém máme zařízený byt, a taky mám stejně čím dál více pocit, že v jednoduchosti je krása, a navíc žádné složité věnce ani neumím vyrobit. Ale přesto jsem alespoň trochu vyráběla a nazdobila alespoň svíčky starou konturou na sklo! Jsem na tenhle nápad hrdá, protože už minulé roky jsem přemýšlela, čím udělat čísla na svíčky, protože na těch kupovaných jsem zatím nenašla taková čísla, jaká jsem si představovala. A tohle funguje skvěle. Drží to, a když to náhodou zkazíte, jen počkáte až to zaschne, sloupnete a můžete začít znova. :)

Výzdoba


K tomu všemu potřebuji koupit tvrdý černý papír a vystříhat z něj černé stromky, které potom přidělám do řady na provázek a zavěsím v bytě na stěnu, krásně to tak všechno doplní. Ale nesmím být líná a vydat se do výtvarných potřeb. Kam chodím strašně nerada, teda vlastně ráda, ale nerada, protože tam vždycky potřebuji tolik věcí, že bych tam byla schopná utratit celé jmění, nebo alespoň velkou část. :) 

Tak nějak všechno ladím do černo bíla a přírodna, protože to mám úplně nejradši a hodí se to sem. Zřejmě až budeme mít děti, přijdou časy, kdy Vánoce u nás doma budou více barevné a blyštivé, než jsou teďka. :) Alespoň tak soudím podle sebe, protože jako dítě jsem milovala všechny barevné kýče, všechno co se třpytilo a čím více bylo vše ozdobené, tím líp. Z toho jsem tedy naštěstí vyrostla, ale jsem připravená, že tohle jednou třeba znovu kvůli dětem podstoupím. Zatím tedy více minimalistická,  černobílá výzdoba.


Něco víc

Náladou jsou ale Vánoce barevné už teď a hlavně naplněné pocitem, že mám kolem sebe skvělé lidi, přátele a milující rodinu. To si stále více uvědomuji a ani neumím vyjádřit tu vděčnost, kterou cítím. Díky, Bože! Je to čas, kdy se i pozastavuji nad smutnějšími osudy kolem sebe a doufám, že také letos budu moct pomoci a přispět, abych vykouzlila úsměv na tváři někomu dalšímu. Vloni to byla dřevěná stavebnice pro tříletého chlapce z dětského domova. Letos něco dalšího. Má to smysl a je to něco, bez čeho už Vánoce prožívat nechci, bez pomoci a radosti pro druhé. Doufám, že si užíváte nebo ještě budete užívat tenhle čas a všechno co k němu patří, ať už jsou to vůně skořicových svíček a trdelníku, chuť cukroví, světýlka, nebo takovéto, co není vidět a přesto je toho člověk plný. Naděje, radost a víra.

Mohlo by se líbit

1 reakcí

Oblíbené příspěvky

Pravidelní čtenáři