Je pátek ráno půl deváté. Sedíme v autě a vyrážíme směr sever. Slunce nám praží do oken a teploměr ukazuje 22°C. Škoda, že takhle nebude celý víkend, říkáme si a v rádiu nám nezapomenou ještě znovu zopakovat, že budou bohaté srážky, zvláště pak na severu. Což o to, ono by bylo potřeba, aby zapršelo. Ale proč zrovna, když máme naplánovaný takový víkend? V duchu se modlím a říkám si, že třeba to s tím počasím nebude zas tak špatné... Stihneme ještě jedno kafe v Ikea kafé, to aby se nám to ráno lépe začínalo a už opravdu jedeme pryč honem z Prahy. Cesta je krásně volná, pouštíme si hitovky v rádiu, zpíváme si nahlas a cesta ubíhá opravdu rychle. Než se nadějeme, jsme v Ústí, pak v Děčíne a parkujeme v Hřensku, kde nás nezapomenou hned zkásnout na parkovišti o sto dvacet korun. A už vyrážíme na vytoužený výšlap k Pravčické bráně.
Jsem nadšená, sotva odbočíme od silnice do lesa, nasávám vůni jehličí a dřeva. Les je tak čerstvě jarně zelený, že mám pocit, že zelenější les jsem snad nikdy neviděla. Slunce opravdu pálí, říkám si hned, co začínáme stoupat a je mi čím dál větší teplo. Tempo ale máme dobré. Na to, že mi zepředu začíná překážet menší buben, předbíháme hned několik skupin před námi.
PRAVČICKÁ BRÁNA A OKOLÍ
Je vážně nádherně. Po menším občerstvení u brány - kde nás opět nezapomněli zkásnout na vstupném - si říkáme, že to ale stálo za to. Ty výhledy, kochačka kam se podíváš. Ještě fotku na památku a můžeme vyrážet dál po naší trase k Mezní louce, kde pak přejedeme autobusem zpátky k autu, a pak do hotelu a na večeři. Pro dnešní den to bude tak akorát, ještě tak dvě/tři hoďky nám cesta určitě zabere. Aslana jsme nepotkali... (Pro ty co neznají - tady se totiž točily taky Letopisy Narnie.)
EDMUNDOVA SOUTĚSKA
Došla nám voda. Zapomněla jsem druhou menší lahev v autě, takže dopíjíme zbytek z první lahve, ale dali bychom si vody klidně víc, protože je opravdu vedro. Sedíme na kameni a já z batohu tahám ještě jahody v krabičce, které do nás zaplují úplně sami. Jsem totiž vybavená a připravená manželka, takže máme pořádnou svačinu s sebou. Akorát tu vodu druhou jsem prostě do batohu nedala, prčic. Brzy ale přicházíme k Mezní louce a jdeme se podívat, jak a kdy nám jede autobus zpátky k autu. Jsou tři hodiny a autobus nám před deseti minutami ujel. A tak než abychom čekali přes hodinu na další, rozhodneme se, že si trasu prodloužíme a alespoň si projdeme soutěsky, které jsme původně mysleli, že asi ani dneska nestihneme. Na informacích jsem koupila litr a půl chlazené vody, jupí, to je v tomhle vedru opravdu slast. A radši ještě volám do hotelu, do kolika podávají večeři, ať máme jistotu, že jídlo stihneme, protože to je totiž děsně důležitý, stihnout večeři - chlapy, těhotné a vlastně všichni neustále hladoví určitě chápou, že je!
Jsme rádi, že jsme se rozhodli si cestu prodloužit. Je krásně, časově nám to vychází tak akorát a soutěska opravdu stojí za to. Lidí potkáváme poměrně málo, asi tím, že je pátek. Shromažďujeme se až u nástupu na loďky, kde nás čeká dvaceti minutová plavba. Když do loďky nastupuju, cítím se trochu nestabilně, ale svaluju to na svoje břicho, se kterým na takového houpání nejsem zvyklá. Nakonec už spokojeně sedím vedle Šimona a čekáme, až se nalodí i ostatní pasažéři. Znejistím však ještě jednou a to v momentě, kdy si na druhou stranu lodi sedají tlustý pán a paní. Loďka se v tu ránu zhoupne k jedné straně... Napětí stoupá, u mě rozhodně, ale naštěstí se ukazuje, že ostatní pasažéři zvládli svým příchodem loďku vyrovnat, a tak jsem už zase klidná a můžeme vyplout. Pan kormidelník (odražeč, převažeč či jaká je jeho funkce?) je celkem vtipálek. Hází vtípky v češtině a v němčině, jo to jsem zapomněla, všichni, tedy skoro všichni, koho jsme za cestu potkali, byli Němci. Asi jejich oblíbenej revír, nebo co... Se jim nedivím.
Konečně jsme u auta a jedeme k našemu hotelu, kde nás opravdu čeká vytoužená a výborná večeře. Ležím v posteli a nemůžu zastavit svoje myšlenky plné zážitků. Koukám se na fotky a jsem opravdu nadšená, jak povedený den to byl. Užili jsme si to moc a těšíme se na další krásy místního kraje. Tak snad to s tím deštěm opravdu nebude tak špatné další dny. Chtěla jsem všechno dát do jednoho příspěvku, ale s tímhle množstvím fotek to musím rozdělit... Ano, vyřádila jsem se. Tak ještě něco málo tady za další dny přibude. Zatím zdravím ze severu od Děčínského Sněžníku a přeji krásný víkend i Vám!
0 reakcí