Dobré ráno tentokrát už z Vysočiny. Momentálně si dělám odpočinkovou pauzu při úklidu po malování bytu, a tak jsem se pustila do probírání fotek a tohohle příspěvku. Abych navázala tam, kde jsem skončila minule, za celý pobyt na severu jsme nezmokli! Pršelo, ale vždycky až v momentě, když jsme přišli na hotel. Ráno po dešti byly trochu památky, ale jinak jsme si užili skvělý prodloužený víkend plný výhledů bez deště a i se sluncem, takže věřit se vážně vyplatí. A taky se moc nespoléhat na předpověď počasí. :)
DĚČÍNSKÝ SNĚŽNÍK
V pátek jsme si docela dali do těla, ušli plno kilometrů, nastoupali
kdejaký kopec, a tak jsme chtěli sobotu pojmout více odpočinkově. No a proto
jsme začali výstupem na kopec s rozhlednou, kterou jsme měli hned za barákem.
Od přírody nejsem člověk, který by měl orientační smysl v krvi, nicméně hned
potom co jsme vyšli, se důvěřujíc svému muži rozhodnu následovat jeho směr. Na
mapu jsem se nekoukala, ale tak nějak spontánně konstatuji, že bych se ubírala
doleva směrem k tomu kopci, co je za námi. S Šimonovým pousmáním a decentní
narážkou na můj již zmiňovaný orientační (ne)smysl jsem se nakonec rozhodla uznat,
že většinou nejsem ten nejlepší průvodce našich výšlapů, takže jsem se
uchechtla a následovala ho druhým směrem dolů až nakonec vesnice... Kde
jsme ovšem záhy zjistili, že směr máme špatný, a že odbočka doleva se měla konat, ale
na druhé straně vesnice, tedy v opačném směru - tedy u kopce, ke kterému jsem
to směřovala já. Tadááá - následovala samochvála (jen malá, samozřejmě) a smích nás obou, že jsem se náhodou
trefila! :) A náááhodou, to se mnou není tak špatné. Pravda - někdy se občas
minu směrem, ale někdy taky ne. Pak už tedy správně jsme se dostali na krásnou
Drážďanskou vyhlídku, kde za lepší viditelnosti je opravdu vidět až do Drážďan,
a kousek už se tyčil Děčínský Sněžník.
DĚČÍN
Dopolední výšlap jsme zvládli, a tak je čas na oběd. Cílová destinace ->
Děčín. Restaurace -> vybrána, kavárna -> vybrána, tak to můžeme vzít
pěkně popořadě. První dojem? Jedno z dalších měst, které po architektonické
stránce naprosto rozložil budovatelský závan minulého režimu. Původní stavby
jsou krásné, historické, v jednotném stylu a mezi nimi - bum - nalepená
ošklivá, hnědo šedivá stavba tady a támhle a pro jistotu prostě všude. Při tom
pohledu je mi opravdu smutno. Původně krásné město, které soudruzi prostě a
jednoduše (ZASE) zdevastovali. Na fotky zaznamenávám aspoň ty krásnější kouty
Děčína.. Škoda přeškoda. Zámek je tu pěkný, to jo. Po cestě potkáváme
několik pávů. Čepýří se, nahání samičky a řvou. Ale peří mají krásné, to se
musí nechat.
Pokud někdy Děčína zavítáte, můžeme doporučit, stejně jako Google doporučil
nám, restauraci Fabrika. Hezké prostředí, milá obsluha, výborné jídlo a ceny
přívětivé. Jaká jsou další kritéria pro hodnocení restaurací? :) Ta naše
Fabrika splnila. Na rozdíl od našeho hotelu tu běží rychlá Wifi, za což jim
uděluji další malé plus, takže konečně nám můžu stáhnout film na večer, což se
mi předchozího dne nepodařilo. Následuje káva v Cofee and Books. Dvakrát
kapučíno a jeden jablečný koláč, prosím. Koláč bude pro mě, jak jinak, Šimon
koláč nechtěl, a já mám přece dovolenou, takže to se může. Dobře jsem udělala,
hned jak ho obsluha přináší, se do něj pouštím. Mňam. Křupavý kraj a drobenka -
ten je jako od babičky. Kapučíno taky vypadá slibně, kýváme se Šimonem na sebe
hlavou, jakože nám chutná. Totiž není kapučíno jako kapučíno. Kolem mě se
proplétá kocour, chci si ho pohladit, ale nestihnu to, už leží u okna na
polštáři. Asi prasknu, napadá mě po chvíli, ale protože oběd jsem snědla jen do
polo syta, nakonec se tak nestane a koláč se má u mě v bříšku jako v pokojíčku.
Moje břicho je vůbec poslední dobou tak nějak obytnější, než kdy dřív...
TISKÉ STĚNY
Zase do kopce... No... Co jsem čekala, jen pěkně šlapej, Kamilo, po tom
koláčku ti to jenom prospěje. Zastavujeme se u pokladen. Rozhlížím se dokola...
No moment, tady už jsme přeci byli, že jo? Šimon se rozhlíží taky, a nakonec se
s úsměvem shodujeme, že tady jsme spolu byli přesně před sedmi lety. Akorát
jsme si (ostudy) nepamatovali, že to bylo tady. Tady jsme byli na výletě na
Velikonoce přece. No co, že jsme to zapomněli, byli jsme čerstvě zamilovaní, to nás omlouvá.
PANSKÁ SKÁLA
Venku je pořádná zima. Neprší, ale fouká studený vítr, takže se nám nikam
moc nechce. Po snídani se ale musíme sbalit a vyrazit zase dál. Abychom celou
dovolenou jenom neprovýletovali, čeká nás totiž ještě trochu práce další tři
dny. Ale neděli ještě můžeme. Zastavujeme se aspoň u Panské skály. Cítím, jak
moje umyté a nedosušené vlasy z rána nasávají studený vítr a dává se do
mě zima. Obhlídneme skálu ze všech stran, vypadá nějak malá oproti fotkám. ze kterých jí znám. A už zase mažeme do tepla do auta, protože není čas na hrdinství.
Navíc jsme po těch všech výšlapech už dost uchození a docela unavení. Takže
další zastávka je až v Poděbradech na oběd, procházku a pro změnu zase kávu.
Tím už naše výprava na sever končí.
Půjdu si vyprat hadr, dát novou vodu do kýble a pokračovat v čištění futer
od barvy. Myslím, že to krásně dokresluje návrat do reality. Krutější návrat
bude ve čtvrtek ráno, kdy nám prodloužené volno končí úplně. Alespoň budeme mít
jen krátký pracovní týden. Tak i Vám přeji co nejhladší návrat do reality a pak
krásný víkend!
x
x
0 reakcí