České Švýcarsko - den 2 a 3

by - května 01, 2019



Dobré ráno tentokrát už z Vysočiny. Momentálně si dělám odpočinkovou pauzu při úklidu po malování bytu, a tak jsem se pustila do probírání fotek a tohohle příspěvku. Abych navázala tam, kde jsem skončila minule, za celý pobyt na severu jsme nezmokli! Pršelo, ale vždycky až v momentě, když jsme přišli na hotel. Ráno po dešti byly trochu památky, ale jinak jsme si užili skvělý prodloužený víkend plný výhledů bez deště a i se sluncem, takže věřit se vážně vyplatí. A taky se moc nespoléhat na předpověď počasí. :) 

DĚČÍNSKÝ SNĚŽNÍK


V pátek jsme si docela dali do těla, ušli plno kilometrů, nastoupali kdejaký kopec, a tak jsme chtěli sobotu pojmout více odpočinkově. No a proto jsme začali výstupem na kopec s rozhlednou, kterou jsme měli hned za barákem. Od přírody nejsem člověk, který by měl orientační smysl v krvi, nicméně hned potom co jsme vyšli, se důvěřujíc svému muži rozhodnu následovat jeho směr. Na mapu jsem se nekoukala, ale tak nějak spontánně konstatuji, že bych se ubírala doleva směrem k tomu kopci, co je za námi. S Šimonovým pousmáním a decentní narážkou na můj již zmiňovaný orientační (ne)smysl jsem se nakonec rozhodla uznat, že většinou nejsem ten nejlepší průvodce našich výšlapů, takže jsem se uchechtla a následovala ho druhým směrem dolů až nakonec vesnice... Kde jsme ovšem záhy zjistili, že směr máme špatný, a že odbočka doleva se měla konat, ale na druhé straně vesnice, tedy v opačném směru - tedy u kopce, ke kterému jsem to směřovala já. Tadááá - následovala samochvála (jen malá, samozřejmě) a smích nás obou, že jsem se náhodou trefila! :) A náááhodou, to se mnou není tak špatné. Pravda - někdy se občas minu směrem, ale někdy taky ne. Pak už tedy správně jsme se dostali na krásnou Drážďanskou vyhlídku, kde za lepší viditelnosti je opravdu vidět až do Drážďan, a kousek už se tyčil Děčínský Sněžník.






DĚČÍN

Dopolední výšlap jsme zvládli, a tak je čas na oběd. Cílová destinace -> Děčín. Restaurace -> vybrána, kavárna -> vybrána, tak to můžeme vzít pěkně popořadě. První dojem? Jedno z dalších měst, které po architektonické stránce naprosto rozložil budovatelský závan minulého režimu. Původní stavby jsou krásné, historické, v jednotném stylu a mezi nimi - bum - nalepená ošklivá, hnědo šedivá stavba tady a támhle a pro jistotu prostě všude. Při tom pohledu je mi opravdu smutno. Původně krásné město, které soudruzi prostě a jednoduše (ZASE) zdevastovali. Na fotky zaznamenávám aspoň ty krásnější kouty Děčína.. Škoda přeškoda. Zámek je tu pěkný, to jo. Po cestě potkáváme několik pávů. Čepýří se, nahání samičky a řvou. Ale peří mají krásné, to se musí nechat.  

Pokud někdy Děčína zavítáte, můžeme doporučit, stejně jako Google doporučil nám, restauraci Fabrika. Hezké prostředí, milá obsluha, výborné jídlo a ceny přívětivé. Jaká jsou další kritéria pro hodnocení restaurací? :) Ta naše Fabrika splnila. Na rozdíl od našeho hotelu tu běží rychlá Wifi, za což jim uděluji další malé plus, takže konečně nám můžu stáhnout film na večer, což se mi předchozího dne nepodařilo.  Následuje káva v Cofee and Books. Dvakrát kapučíno a jeden jablečný koláč, prosím. Koláč bude pro mě, jak jinak, Šimon koláč nechtěl, a já mám přece dovolenou, takže to se může. Dobře jsem udělala, hned jak ho obsluha přináší, se do něj pouštím. Mňam. Křupavý kraj a drobenka - ten je jako od babičky. Kapučíno taky vypadá slibně, kýváme se Šimonem na sebe hlavou, jakože nám chutná. Totiž není kapučíno jako kapučíno. Kolem mě se proplétá kocour, chci si ho pohladit, ale nestihnu to, už leží u okna na polštáři. Asi prasknu, napadá mě po chvíli, ale protože oběd jsem snědla jen do polo syta, nakonec se tak nestane a koláč se má u mě v bříšku jako v pokojíčku. Moje břicho je vůbec poslední dobou tak nějak obytnější, než kdy dřív...


TISKÉ STĚNY

Zase do kopce... No... Co jsem čekala, jen pěkně šlapej, Kamilo, po tom koláčku ti to jenom prospěje. Zastavujeme se u pokladen. Rozhlížím se dokola... No moment, tady už jsme přeci byli, že jo? Šimon se rozhlíží taky, a nakonec se s úsměvem shodujeme, že tady jsme spolu byli přesně před sedmi lety. Akorát jsme si (ostudy) nepamatovali, že to bylo tady. Tady jsme byli na výletě na Velikonoce přece. No co, že jsme to zapomněli, byli jsme čerstvě zamilovaní, to nás omlouvá. 


PANSKÁ SKÁLA

Venku je pořádná zima. Neprší, ale fouká studený vítr, takže se nám nikam moc nechce. Po snídani se ale musíme sbalit a vyrazit zase dál. Abychom celou dovolenou jenom neprovýletovali, čeká nás totiž ještě trochu práce další tři dny. Ale neděli ještě můžeme. Zastavujeme se aspoň u Panské skály. Cítím, jak moje umyté a nedosušené vlasy z rána  nasávají studený vítr a dává se do mě zima. Obhlídneme skálu ze všech stran, vypadá nějak malá oproti fotkám. ze kterých jí znám. A už zase mažeme do tepla do auta, protože není čas na hrdinství. Navíc jsme po těch všech výšlapech už dost uchození a docela unavení. Takže další zastávka je až v Poděbradech na oběd, procházku a pro změnu zase kávu. Tím už naše výprava na sever končí. 

Půjdu si vyprat hadr, dát novou vodu do kýble a pokračovat v čištění futer od barvy. Myslím, že to krásně dokresluje návrat do reality. Krutější návrat bude ve čtvrtek ráno, kdy nám prodloužené volno končí úplně. Alespoň budeme mít jen krátký pracovní týden. Tak i Vám přeji co nejhladší návrat do reality a pak krásný víkend!

x
x


Mohlo by se líbit

0 reakcí

Oblíbené příspěvky

Sledující