Jaro. Konečně to jaro, kdy tahám sukně a šaty z krabice na půdě, chodím naboso a navečer se zběsile nabaluji do mikiny, protože je kosa. Bylinky uklízím na noc z balkónu domů, aby nezmrzly. Ale přes den je tu více než v plné síle. Rostlinky sílý, slunce svítí a nevím honem co dřív, protože se toho dá dělat tolik. Peřiny dáváme větrat ven a prádlo schne na sluníčku. A voní. A je to krása. Moc si tyhle dny s Adamem užíváme venku. Jen tak na dece si tak ležíme. A máme doma i Šimona a to je něco, co mě v posledních dnech dostalo do dlouhodobého klidu. Jsme doma jako rodina spolu. A žijeme si tu náš jednoduchý a obyčejný život v téhle korona době. Ale...

... totiž vstup do letošního roku nebyl lehký. Zemřela mi babička, dělo se i plno dalších nepěkných věcí, o kterých psát teď nechci. Cítila jsem se tak nějak dlouhodobě dost smutně, a měla uvnitř sebe prázdná místa, protože se věci děly prostě jinak, než jsem si je představovala, nebo než bych chtěla, aby se děly. A ano, přesně to se v životě stává, že se dějí i věci, které nechceme. K tomu přišla ještě tahle netopýří pandemie. Řeknu vám, byl to letos docela tvrdý vstup do nového roku...

Možná i právě kvůli tomu nelehkému začátku, můžu teď cítit pokoj. Ten přináší rodina, rodina tady, rodina alespoň online, zázračný dětský úsměv a hlavně modlitby za úplně jednoduché věci, za lidi kolem mě. Aby Bůh potěšil všechny ty, co teď jsou sami, opuštění, nemocní, nešťastní. Aby nás chránil i naše blízké a známé, odpustil a k tomu všemu přidávám tisíce díků. Že můžeme mít jaro, těšit se z toho co máme. A tak děkuji za každý nový den, svou rodinu, přátele i tohle místo, kde právě teď žijeme. Jsem bohatá žena. Ne majetkem ani penězi. Ale vším, co dostávám shora. Modlete se. I pokud jste to ještě nikdy nezkusili. Je to zázrak. A Bůh slyší, to mi věřte!!!

 Prádlo ze sluníčka. To je nejlepší vůně! Pokud teda soused nepálí uhlí...

 Adam chodí kontrolovat pravidelně, zda se - když spí - neflákám.

 Květy po milionté první. Ale pořád je to krása.

 Pečem pecen. Nebo spíš peču pecny a objevuji kouzla kvasů. :)

Zelenina bude. Možná. Snad.

 Bylinky se krásně zelenají a už je trhám do jídel. Ach!

Náš balkonový výhled.

Uspávání nabírá nový rozměr, jak Adam roste. Pomalu budu muset osvěžit pohádky a písničky.

 Adamova pomlázka. Kluci mě s ní vyšlehali oba.

Letos pár vajíček alespoň pro pocit.