Změna je život. Přestěhovali jsme s z Prahy na Vysočinu. A to je poměrně zásadní životní změna. Holka z města se ocitla na vesnici. A přestože se tohohle velkého kroku tolik bála, je spokojená. Ono těch změn je sice více, ale o tom až zase příště. Vraťme se ještě k Praze. Narodila jsem se tam, vyrostla a žila tam celý život. Jaký to má na člověka vliv? Velký - ve všech ohledech. To, že zkrátka žijete ve velkém městě berete jako samozřejmost a s tím je spojených spoustu věcí, které si ani automaticky neuvědomujete. Uvědomíte si je ve chvíli, kdy začnete žít někde jinde a jinak. Neříkám, jestli jsou lepší nebo horší, ale zkrátka vás značně ovlivnily.
Překvapilo mě jedno. Když někomu řeknete, že se stěhujete z Prahy na vesnici, přijde okamžitá vlna srovnávání, dotazů a ujištění obou dvou táborů, v čem je co lepší.
"To jako jdeš z Prahy, jo? A co tam budeš dělat? Tady máš mnohem víc možností."
A samozřejmě i druhá strana vás zahrnuje svými pohledy.
"Neboj, na vesnici se ti bude líbit víc, budeš tu mít větší klid. Tady si hned zvykneš, a pro děti je to tu daleko lepší, než v Praze."
V obou případech se jen tiše usmívám. Protože se to nedá porovnávat a ani to vlastně srovnávat nechci. Proč? Dostala bych se totiž k tomu, že u obou dvou bych vyjmenovala X pro a proti, v čem je to či ono pro mě lepší nebo horší. A to vlastně vůbec není nijak podstatné. V každém životním období člověk oceňuje něco jiného. Takže abych to shrnula - jsem ráda, že můžu znát obojí a vlastně stále užívat obou míst, protože do Prahy budu jezdit i nadále, samozřejmě. Je vlastně výhoda, že si můžu užívat toho "klidu" na vesnici, a zároveň se nemůžu dočkat, až zase pojedu domů do Prahy, do víru velkoměsta. Mám se tam naštěstí za kým vracet. Protože ať je člověk kdekoli, proč by nemohl mít více míst, kde je doma? Já to tak teda mám.