Představte si, že byste ze dne na den kompletně museli vyměnit celý svůj jídelníček. Třeba by někdo přišel a řekl, že nesmíte z nějakého důvodu jíst pečivo, čokoládu, nebo mléko, anebo spoustu dalších X věcí najednou. 

A právě tady začíná náš příběh o jídle. Když jsem byla těhotná, měla jsem jasno, že pokud to půjde, své dítě budu prostě kojit. Asi jako každá prvorodička jsem moc netušila, do čeho jdu, tak obecně. Uf - je to vážně fyzicky i psychicky náročné ten začátek, ten přerod, stát se mámou se vším všudy. A že to bude ještě trošku drsnější, kvůli stravování, by mě ani ve snu nenapadlo.

Miminka bolí bříška, ublinkávají atd. To všechno jsem znala jako obecně známý fakt. “Doprčic, ale v takové míře…?“ říkala jsem si po bezesných nocích - 4 hodinového neustálého pláče našeho dvoutýdenního Adama, který se kroutil v bolestech. Pořád jenom chovám, peru a převlékám a peru, všechno pozvracený, jo a taky furt přebaluju, a je to všechno vůbec nějaký divný. A jak má hrubou kůži na nohách... Asi mu musí vadit něco, co jím. Celé dny ho nemůžu dát z ruky, protože ho nemůžu nechat takhle řvát a zvracet jen tak někde položeného. Prý se to spraví a je to u miminek normální… Asi takhle nějak probíhaly naše začátky.

Nějaká výstražná kontrolka v hlavě mi ale říkala, že tohle určitě normální není. A taky že nebylo, jak se časem ukázalo. Díky informacím na internetu, Facebookovým skupinám o alergických dětech a přísné dietě jsem se dopátrala, že náš Adam je tzv. multialergik. Ano, máme nálepku. Reaguje mi na více než 20 potravin šílenými střevními problémy všeho druhu, kolikami a ekzémy. Abych na to přišla, musela jsem vysadit úplně všechny potraviny a zařazovat je postupně zpátky. Po týdnu na 4 potravinách mi bylo fakt neskutečně blbě a lezlo mi to krkem. A na mozek. Jedla jsem tak za tři chlapy a přesto moje váha klesala šíleným způsobem. A snídat brokolici s vepřovým taky nechce asi nikdo.  Ale co by člověk pro své dítě neudělal, že jo.

Takhle jsem začala a už je to skoro 4 měsíce, co jsem na dietě bez lepku, mléka, vajec, různých druhů mas, zeleniny a ovoce, soji, brambor a olejů aj. Co teda jím? Až se sama divím, že je toho už hodně. Naštěstí. Základem jsou čerstvé suroviny, co nejméně chemie a průmyslově zpracovaných potravin. Vařit si musím všechno sama, abych měla jistotu, že nikde není nic, co může vadit. Ale problémy ustoupily, a to je hlavní.

Nejhorší byl začátek, zjistit, vyzkoumat, najít si vhodné potraviny, na které alergický není, zkoušet nové recepty, zvyknout si na nové chutě. Psychicky je člověk v šoku jen z toho, že má najednou dítě, a ještě se nemůže ani normálně najíst, jak byl zvyklý. Ale věřte mi, stojí to za to to zkusit. Od druhého měsíce máme doma veselé a spokojené dítě. Jasně, může se to lepšit i věkem a doufám, že bude, zatím mě ale každá dietní chyba vždycky vytrestá. Při průběžném testování potravin občas něco znovu nesedne, takže problémy se v menší míře objevují i znovu, ale bez toho to bohužel nejde a rychle se to po vysazení srovná zpátky. Důležité je vytrvat. Naučila jsem se hodně rychle vařit jinak, věci si nahrazovat a mám radost z každého nového objevu, dobrého receptu i povedeného experimentu. Samozřejmě si musím víc i hlídat složení toho, co jím, abych měla dostatek živin všeho druhu.

Vlastně jsem o tom vůbec původně psát nechtěla. Ale pak jsem si to rozmyslela, z jednoho důvodu. Ne abyste mě mohli politovat, že toho tolik nesmím :), ale proto, že je opravdu hodně miminek a maminek, které s tím taky bojují, nebo začínají bojovat. Moc se o tom nemluví, doktoři k tomu taky většinou nenasměrují a těchto dětí bohužel přibývá. Je také více maminek, které tyto potíže řeší, ale třeba neví, kde začít, tak jako jsem nevěděla já. A normální to určitě není. Já sama, jsem o tom nikdy před tím moc neslyšela, možná jen o těch úplně nejrozšířenějších alergiích (lepek, mléko) a musela hodně pátrat potom, že může dítě mít alergii vlastně úplně na jakoukoli potravinu, včetně koření. Netušila jsem prvně co a jak, co jíst, co ne, jak to vůbec vypozorovat a často jsem chodila spát s pláčem a obavou, že moje dítě mučím tím, co sním.  Proto mě napadlo, že o tom napíšu i já alespoň sem. 

Kdokoli z vás si to přečte a v budoucnu byste se s tím setkali a potřebovali byste něco pomoct či poradit, klidně mi napište. Nebo kdyby se s tím setkal i někdo z vašich známých a nevěděl jak a kde začít, ať se mi klidně ozve. Nejsem žádný odborník, doktor, či výživový specialista ani nic podobného, ale sama moc dobře vím, jak by mi na začátku moc pomohlo, kdybych znala někoho, jehož dítě má tolik potravinových alergií a kdo by mi aspoň trochu řekl, co to obnáší a od čeho se odrazit. A právě zkušenosti dalších maminek mi pomohly odhalit tento problém. Přišla jsem si chvílemi totiž paranoidní, ale zjistila jsem, že opravdu nejsem.

Díky Bohu jsem na Facebooku narazila i na jednu paní, která se tomu naplno věnuje a její příběh s dětmi mi pomohl začít to řešit správně. Těch startů bylo strašně moc, než jsem to vychytala. Ale vážně to funguje. Adam je téměř bez střevních obtíží, vyrážek a je strašně veselé a pozitivní miminko. Vážně, DÍKY BOHU ZA TO. Tahle zkouška je drsná, ale věřím, že obstojíme a snad se i díky dietě alergií v budoucnu zbavíme úplně. Šance je veliká. Prosím, když si vzpomenete v přímluvách, budeme rádi. Není to nic až tak život ohrožujícího, ale je to poměrně náročné a čím bude Adam větší a zvědavější, tím víc asi ještě bude (resp. doufám, že třeba nebude. :))

Děkuju, mějte se krásně, a kdybyste někdy měli podobný problém a chtěli si o tom popovídat, budu moc ráda, když mě budete kontaktovat a třeba budu taky moct pomoct někomu dalšímu i já.


Jo a taky děkuju všem veganům. Díky nim mám co jíst a v každém obchodě si něco najdu! :)

Jo a ještě mě napadlo sepsat pár faktů, spojených s touto dietou:

1) Moje tělo to první týdny nedávalo. Mělo pocit hladu a strašné střevní problémy. S rozšířením jídelníčku to zmizelo. A naopak - bod 2.

2) Nebolí mě břicho, hlava, nemám migrény a nejsem tolik unavená, jako jsem bývala i před těhotenstvím. Dokonce mi došlo, že na pár věcí, mám taky alergii - třeba kvasnice. Bolest břicha jsem vždycky nepřikládala kynutému těstu, ale že se třeba jídlo smažilo (langoše) nebo, nebo že jsem se přejedla (kynuté buchty)... Nenapadlo mě, že problém může být alergie, protože jsem to neznala. Došlo mi to, když jsem nedávno dělala manželovi oblíbené langoše, vždycky když dělám to těsto, spustí se mi šílená rýma. Ha!

3) Zmizely mi respirační alergie. Trpěla jsem poslední roky na astma a alergické rýmy - zřejmě ve spojení s histaminovou intolerancí. Postupně se tyto projevy zmírnily a zmizely.

4) Vařit kvalitně a zdravě neznamená draze. Nejdřív jsem myslela, že zrujnujeme na téhle stravě plné různých vegan rostlinných a bezlepkových výrobků, protože jsem kupovala samé "marketingově profláknuté" značky, protože jsem nic jiného neznala. Postupně člověk vychytá co a jak, kde je co dobré, co kdo vyrábí a že často si je stejně nejlepší vyrobit si sám ze svých surovin za skvělý poměr - cena/výkon.

5) Měla jsem absťák. Chyběly mi potraviny, na které moje tělo bylo zvyklé, možná až závislé. Chyběl mi cukr, který jsem také musela omezit. Tohle však taky pominulo. A spoustu věcí už mi vůbec nechybí. Dokonce si říkám, že je mi bez nich lépe. Fyzicky a vlastně i psychicky, vážně.

6) Dieta byla šílená, dokud jsem ji brala jako dietu. Myslela jsem, že se zblázním. Protože víte jak to je, když máte něco zakázané, o to víc to prostě chcete! Normálně si nekupuji žádné sladké mléčné tučné tyčinky z kdovíčeho, ale teď to nesmím - tak bych si jí dala. Takhle přesně to v mé hlavě fungovalo. Až do chvíle, než jsem to přestala brát jako dietu, ale jako rozhodnutí, vlastní přesvědčení a životní styl. Prostě to takhle teď je, a přizpůsobím to tomu. Řekla jsem si všechna pozitiva tohoto stravování, která si čas od času musím ještě pro sebe vypíchnout - třeba když dostanu chuť na chleba s máslem a s medem.